Dobrý den,

vítejte na mém webu. Původně jsem myslel, že na těchto stránkách bude více legrace, ale člověk míní, Pán Bůh mění. Takže alespoň toto. Třeba bude líp.

Omlouvám se všem, že si se psaním dávám načas, ale je toho zatím moc, co musím coby novopečený senátor zařizovat, takže proto. Abyste měli trochu představu, (kterou i já si vytvářím za pochodu): Senát se schází jednou za čas, to když Poslanecká sněmovna pošle "nahoru" nějaký balíček zákonů. Mezitím pracují senátoři v klubech. A jelikož pravidla chodu Senátu připravovala Sněmovna (tedy dolní komora Parlamentu, to je ta, co připravuje zákony) a ta je stavěná na principu stran, zařídili nám Senát taktéž na stranickém principu. Takže je zde klub KDU-ČSL, US, ODS, ČSSD, ale nepočítalo se jaksi s nezávislými. A proto je tam teď o nezávislé veliká pračka. Všichni nás chtějí k sobě, do svého klubu. Je to logické, nic proti tomu, má to však svá plus, i minus.

Vyšlo to na den, kdy jsem chtěl sednout a napsat Vám, co se z mého ohledu dálo za posledních 10 dní v Senátu. Ale budu to muset odbýt, i když by bylo o čem psát. Tak jenom stručně:

Uplynul víc než měsíc od mého posledního povídání a za to se omlouvám. Ale nenudil jsem se. Nechci Vás moc unavovat, vezmu to stručně a možná trochu na přeskáčku, ale Vy si to srovnáte.

Někteří radost mají, někteří ne. Tak to bývá. Někteří volbu berou jako zlý sen, z něhož by se rádi probudili a každé nové ráno se snaží přinutit zvyknout si na to, že volba Václava Klause je realitou. Smířit s tím, že stačily pouhé dva hlasy a byla by bývala ještě šance. Ti druzí se právem radují a užívají si velkého vítězství. A pravděpodobně toho největšího. Co naděláte. Je dobojováno.
Byl jsem u toho. Asi čekáte pár vět. Tož, tu jsou.

Dobrý den. Po dlouhé době dobrá zpráva i řekl jsem si, že mlčení již bylo dost, a když nic jiného, že Vám musím poděkovat.