Svatý Martin letos nezklamal. Azurové nebe a jiskřivý sníh, mráz a v noci šramocení myší na hrubě ohoblovaných prknech v kuchyni. Hledají drobty chleba, zakutálená zrníčka obilí z dob letních žní. Zima. Adventní čas, čas rozjímání, na venkově ovšem ale i doba tradičních zabíjaček. Na dlouhé zimní měsíce třeba se dobře připravit. Copak my ve městech víme!
Dobrý den, přátelé. Příroda zbarvila se do nepřeberných odstínů žluté, oranžové, červené a hnědé, i zeleň mění se a s ledovými větry její temný odstín zůstane v krajině uchován jen tam, kde tyčí se jehličnaté stromy. První mrazíky, jiskrné noci, bílý kouř z komínů selských stavení, brambory vykopány, pole poorána, na zahrádkách poslední sklizeň, jen bílé, fialové a temně červené astry doplňují hořké vůně tohoto času. Podzim.
Dobrý den, přátelé. Prázdniny a dovolené za námi - proslunění, opálení, odpočatí? Pominu-li politiku, myslím, že se letošní léto vydařilo. I když sedláci budou určitě zase žehrat, že bylo moc deště, nebo málo deště, málo rosy a moc práce…
Pankrác, Servác, Bonifác. Jsou tu. A nechtěj odejít. Byl první máj, lásky čas. Vpodvečer před ním staví se na vsích máje se zeleným věncem pestře opentleným, aby vše bylo k příchodu jara připraveno. Postavili jsme, na vrchol vlajku Evropské unie pověsili. Prvního máje stali jsme se součástí EU!
Tak tu máme jaro. Ježíš byl v Jerusalemu přivítán ratolestmi coby král, během několika dnů zrazen, předhozen davu, přibit na kříž jako nějaký lupič, či vrah. Celé věky se opakuje tento příběh znovu a znovu.
Každý rok přemýšlím, proč se Masopustem rozumí ono nespoutané veselí, kdy vesnice žily zabíjačkami, stoly se prohýbaly ovárkem, a prejtem, a jitrničkama a jelítky a tlačenkou a prdelačkou a jazýčky a oušky a rypáčky a dršťkami a škvarečky a mnohdy zbylo i na guláš a stáčelo se sádlo a pak se udilo masíčko a slaninka a klobásky a všude voněl česnek, majoránka a jalovec a slivovička a pivíčko, lidé měli pré a nezapomínalo se ani na zvířata, i pro ně to byl hodokvas a pod řeznický štok stahovaly se kočky a psi z celého dvora a ani na mrazy a sněhem vyhladovělé ptáky se nesmělo zapomenout a na stromy zavěsil se lůj a špíček a do krmítek smetly se drobty ze snědených stolů.
Těžko uvěřit, jak čas letí. Nedávno řezali jsme Barborky, pak Ježíšek se mohl narodit, Tři králové klaněli se a nakonec Hromnice odzvonily vánočnímu času. Píši tento sloupek pár dní před Masopustem a ten skončí na Popeleční středu. Začne čtyřicetidenní půst. Velikonoční čas. Čtyřicet dní, na jejichž konci bude Golgota. Zrada, nejistota a váhání, potupná smrt, ale i - vzkříšení…
Vítám Vás přátelé v Novém roce! Jaký bude? Co přinese? Co odnese? Čím nás obohatí, co my v něm zde zanecháme – dobrého, či zlého? Někteří lidé neradi slaví. Ale já mám Silvestra a oslavu příchodu nového roku rád. Ani ne tak pro ten výskot, pití, rachejtle a muziku. Myslím si, že to zastavení je dobré. A není až tak důležité, že ještě ne tak zcela dávno slavil se Nový rok na Tři krále a ještě hlouběji v historii někdy v březnu. Nejde o datum. O to zastavení jde. O zamyšlení, co uplynulý rok pro nás znamenal, co podařilo se, co ne. O spočinutí, modlitbu, prosbu. Vždyť před námi je předestřeno 365 (letos dokonce 366) listů bělostného, nepopsaného papíru! Je jen a jen na nás, jakou zprávu na něm zanecháme...
Na horké letní dny již jen vzpomínka, i krásný podzim se závějemi bronzového listí a hrozny červených jeřabin za námi, advent… Schválili jsme reformu veřejných financí, něco drobných, praktických vylepšení se Senátu podařilo prosadit, jak bude a bude-li lépe, dozvíme se záhy. Odbyli jsme si i kongres ODS, každoroční rituál dštění síry, vulgarit a trapností. Níž už snad ani nelze jít. Co za Sládka bývalo nuceně trpěnou výjimkou, stává se u naší jediné demokratické a pravé strany smutnou normou. Preference rostou. Krásné mladé dívky a hoši vědí, co činí.
Píši sloupek, president stále nezvolen. Ale dobře to dopadne – ať tak, nebo tak. Záleží jen na nás, co si z této zkušenosti odneseme. Takže – dobrý den!
